Úsměvy

10. února 2017 v 23:52 | Únorová |  Z černých desek
Tam uprostřed - někde mezi obratli; ruce v bílých rukavicích pronikají do útrob těla. Prsty na okrajích otevřené rány přidržují maso, aby kost zůstala odhalená.
"Přineste vrtačku."
 

Lithium

21. listopadu 2016 v 20:27 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Víš, jaký je plán? Zničit se. Už žádné počítání do pěti, nyní jsou tolerovány jen čísla z intervalu od mínus nekonečna do nuly. Až na tom seznamu uvidíš své jméno, bude už pozdě. Nebe se prolomí, potápějící slunce tě naposledy pohladí po tváří - jak odpovíš?

Černobílá

26. února 2016 v 23:05 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Slabé kvílení ve větru -
řekl jsi mi: "Tyhle oči vidí temnotu jasně,"
- a měsíční svit se mezitím vytratil.
"Vstávej, je ráno," zazpíval drozd. Kovová kolečka potažená semišem pronikavě zachroptěla a ptáček dopadl na zem.
"Mlč," zašeptala jsem.
 


Parte

10. února 2016 v 1:59 | Únorová |  Z černých desek

Dvacet jedna minut - dnes je to naposledy, kdy je můžeš poslat za mříže - než nadejde půlnoc.

Bez šance cokoliv definovat, včetně vlastní identity, není potřeba pěstovat si další.

Sbohem.

Výtažek z noci

22. ledna 2016 v 22:14 | Únorová |  Z černých desek
Jaké jsou tvé noční můry?

Náplast

11. srpna 2015 v 21:39 | Únorová |  Z černých desek

Už jenom dýchám.

Slunečnice

11. července 2015 v 12:03 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Pár kapek lží
a z úst se line smích
když se procházíme
ve světě,
který neexistuje.

Anwyniny lži

15. června 2015 v 12:35 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Slunce nedělá kompromisy. Zžírá mě po částech, zevnitř i zvenčí, spaluje mé jizvy. Pomalu. A s grácií. Zatímco zvony spí, slunce nás vesele vraždí. S přivřenými víčky pádím přes dlažební kostky. Naše stíny se prodlužují. Ticho spolklo svět.
A všichni jsou mrtví.

Sebevražedné zápisky

25. května 2015 v 19:28 | Únorová |  Z černých desek
Některé vzpomínky bolí, a některé naopak zachraňují.
Ty černobílé nás udržují v šachu a barevné zase při životě.

Patologický lhář

13. dubna 2015 v 21:41 | Únorová |  Z černých desek
Slyším je, slyším, jak křičí
v očích žízeň,
už se plazí, už se blíží,
na tváři úšklebek, z úst se valí
sliny.
A slabé mihotání světla za keři.


Anwyn

17. března 2015 v 15:53 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Mrznou mi ruce, vůně mých vlasů se rozplývá ve větru. Něco tu hnije. A není to jen moje srdce, jsou to srdce všech okolo. Jejich utrpení mi pročišťuje mysl. A kazí úsměv.
Zrodili jsme se, abychom poznali bolest. Já totiž nevěřím na lásku.

O přátelství a vystřižených křídlech

10. února 2015 v 23:44 | Únorová |  Z černých desek
Přikována ke kříži. Jsem jen další kytka, co se otáčí za sluncem.
Závist. Zloba. A nepříjemné pálení v hrdle.
Prosím, přestaň jí zabíjet, šeptá.
Za okny se snáší sníh.
"Nedotýkej se ho!" zakřičí a než si stačím uvědomit, co se to vlastně děje, svážou mi ruce.
"Proč?" zalapám po dechu. "Proč to děláte?"
"Pošpiníš jeho nevinnost."
Ta slova - ostrá, jako střepy z babičiny vázy, kterou jsem ze vzteku hodila proti zdi - štípou v paměti, zařezávají se mi do dlaní.
Paralyzována klečím na kolenou, mráz mi proniká do žil.
Z dálky ke mě doléhá slabé kňučení: "Prosím, přestaň jí zabíjet..."
Pozdě. Až příliš pozdě.
Zachechtám se. "Sebedestrukce je jen začátek."
Jsem nestvůra.

Posmrtně

27. ledna 2015 v 17:10 | Únorová |  Z černých desek
Vyber si, našeptává. Budeš bojovat?

Monstrum

7. ledna 2015 v 20:30 | Únorová |  Výkvěty
Zdání občas klame.
A zmýlit se je až přespříliš snadné.
Jsme ochotni přijmout ta rizika?
Jsme ochotni následovat svá přesvědčení - leckdy naivní - a slepě věřit někomu,
kdo už jednou naši důvěru zradil?

Ze zoufalství

4. ledna 2015 v 19:32 | Únorová |  Výkvěty
Ta myšlenka přišla náhle, na nic se neptala, jen se pomalu prodírala až k samému jádru bolesti, kde se spokojeně uhnízdila a čekala, dokud si dívka neuvědomí, proč se to muselo stát zrovna dnes.

Pryč z mysli

15. prosince 2014 v 19:46 | Únorová |  Z černých desek
Ta slova jim nikdy nepatřila.
Ale každý přeci poslouchá to zakázané,
to něco, čemu neměl nikdy naslouchat.

Volání do ticha

8. prosince 2014 v 12:37 | Únorová |  Z černých desek
Zapomnění.
Najednou přichází až příliš brzy.
Ale takhle jsi to přeci chtěla, nebo snad ne?
Všechno to byla jen prázdná slova, jen holé nic.
Nikdy nestála za zmínku.
A tebe stejně nikdo neposlouchal.

Na chvíli malou

23. listopadu 2014 v 22:57 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Ještě jednou
na chvíli malou,
a jen pro tenhle okamžik,
ti dovolím spatřit svět.

Setrvej ve svém kóma

23. listopadu 2014 v 19:39 | Únorová |  Hořkosti a pachuť
Kdybych mohla, nakreslila bych ten výjev.
Všechna slova v sobě skrývala jen prázdné nic.
Tak jako já.

Útěk

20. listopadu 2014 v 8:33 | Únorová |  Výkvěty
Je tu tma. Stromy mlčí, a chlad v tvém těle stále dokola opakuje jednu a tu samou větu: Ukonči to.
Je pryč a ty jsi zase sama.

Kam dál