Scene of Disaster

21. března 2013 v 22:52 | Christine |  Výkvěty
Vítr utichl, moře se zklidnilo. Burácející vlny srovnaly se s hladinou horizontu. Zůstalo jen hrobové ticho a kapky deště, odpočítávající tlukot mého srdce. Necháváš mě tu stát s dlaněmi od krve, se slzami v očích s triumfálním úšklebkem na tvých rtech. Dusíš mě v tom pohledu na tebe. Změnil ses. "Kdy se to stalo?" Zašeptám sotva slyšitelně. A najednou je mi tě líto. Chci jít k tobě blíž, dotknout se tě…

"Rin!" Toshirův hlas mě vrátí zpátky do reality a připomene mi tu bolest, které musím čelit. Bolest, která mi konečně otevřela oči. Párkrát zamrkám, chci se zbavit začínajících slaných vodopádků, které se mi derou z očí. "Takhle si to chtěl?" Snažím se do svého hlasu dát veškerou svou důstojnost, co mi ještě zbyla, ale spíš to zazní jako mučenlivé zakňourání. Prosím, neodcházej… Udělám tři kroky vpřed. Vím, že blíž už nemohu. Setkám se s jeho černými bouřkovými mraky. Z toho pohledu mě zamrazí. A v ten okamžik je mi jasné, že jsem prohrála. "Osud." Křivě se usměje nad svým slovem. A to mi má jako stačit?! Když úzkost vystřídá vztek, zatínám pěsti a nehty se mi zarývají do kůže.
"Využil si mě!" Křičím rozhořčeně.
"Byla jsi naivní." S posměchem si vychutnává mé zoufalství.
"Snažila jsem se ti pomoct!" Zvolám. Mám nakrajíčku.
"Pomoct od čeho?"
"Od pom- …" Ale to už se mi zlomil hlas. Skláním hlavu, nechci, aby viděl moje slzy. Nebe se pomalu trhá a na zemi se tvoří kaluže. Takhle si to chtěl. Teď už to vím. Déšť mi lepí vlasy k obličeji a smývá mi z paží krev. Ty bastarde. Naposledy se setkám s tvým pohledem. Ale jediné, co v něm uvidím, jsou stále ty černé bouřkové mraky plné nenávisti. Naposledy se pokouším v nich najít, byť jen malou jiskru, ale jsou příliš temné, příliš cizí. Jak jsi jen mohl… Topím se v nedostatku kyslíků, ztrácím pevnou půdu pod nohama. V posledním okamžiku mě stačí Toshiro chytnou zezadu za ramena. "Skonči to."
"Prohrála si." Ucedí skrz zaťaté zuby.
"Prohrála jsem." Přisvědčuji zničeně. "Kai." Uvolním odpalovací lístek pod jeho nohama. Zem se zachvěje a ve vteřině se mění na kusy roztrhané hlíny. A s ní i krev. Pár kapek mi přistane na tváři. Skutečně jsem prohrála…
Vymaním se z Toshiho sevření a odcházím. Nechávám za sebou všechno. Svůj život, svůj cíl, svůj smysl, svůd důvod... Nebrečím. Svou hlavu nesu zvysoka zdviženou a počínající průtrž mračen vypuká. Podrážky bot se mi otiskují do bláta. Dešťové provazce bičují mou tvář. Potrestání, spravedlnost… Myslela jsem si, že těmito slovy vládnu, ale- Zklamání… Z dáli slyším, jak se útes půlí a propadá se do chřtánu dravého oceánu. Tohle byl už poslední vlak tvého života...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kikina Kikina | Web | 22. března 2013 v 7:29 | Reagovat

Máš nádherné spojení slov a skvělé líčení....smekám....

2 Pariah Pariah | Web | 27. listopadu 2014 v 21:19 | Reagovat

Na tohle musím mít stejný názor jako Kikina... dokonalé, strhující. Nemám klobouk takže... poklona :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama