Náplast

11. srpna 2015 v 21:39 | Únorová |  Z černých desek

Už jenom dýchám.


"Máte se dobře?"

Nebe je šedivý. "Nedívej se na mě," zašeptám a podrážděně nakrčím nos. Ztrácí se mi. Já se ztrácím. Přestanu-li cítit déšť, oprostím se od všeho, co mě dělá zranitelnou.

"Nemůžu si pomoct."

Nudný život kurtizány. Všichni muži jsou stejní. Chtějí se jen podívat, pak ochutnat, a nakonec zabít. Jsem jen zahořklá pachuť na jazyku, kterou způsobilo málo vychlazené pivo. Jsem jejich náplast. A čerstvě stržený strup. Nebrečím. Nekřičím. Nedělám absolutně nic. Vůbec nic. A to je na tom to nejhorší.
Stmívá se. A potom následuje výsměch. "Slabí! Jste tak zatraceně slabí!" Nedovolím nikomu, ani slunci, aby ze mě udělali hrdinku všedního dne. Očistím své jméno. Jednoho dne. Snad se toho dočkáte.
Šklebím se. Potichu. Čas už mi nemůže ublížit. Jenom předstírám, že mám strach, ve skutečnosti jsem trpká jako citron.

"Je půlnoc. Lidé se teď baví."

Všechno je to vina náhody. Někdy nás pobaví a jindy nás zase přivede k slzám.

Dusím se. Potřebuju kyslík. Nemůžu žít ve vědomí, že všechna má snaha se proměnila v marné pokusy o něco, co stejně nikdy nemělo žádnou budoucnost. Není to směšné? Jen další zbytečně prolitá krev. Nedovolím nikomu, aby mě takto viděl, ani zrcadlu.
Zkusím své štěstí na Marsu.

"Nech mě překročit své hranice."

Začalo pršet.
Konečně.
Jsem neviditelná.

Nepotřebuji se s lidmi stýkat osobně, neuvidí mě, neuslyší mě. Jenom blázni nemusí druhým lhát. Tváří se nezúčastněně, ale já do nich vidím. Vím, že je nikdo nikdy nevezme vážně.
Tak jako mě.
Obyčejnou náplast.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth B. Elizabeth B. | Web | 15. srpna 2015 v 12:57 | Reagovat

Nádherné. Neviem ani čo viac k tomu dodať. Krása...

2 Pariah Pariah | Web | 18. srpna 2015 v 20:54 | Reagovat

Opět uzasne, takový efekt jako ty bych nedokázala na ctenare udělat ani tím článkem nad 40000 slov, který není povolený ;)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 6. září 2015 v 17:23 | Reagovat

Náhoda je prostě svině ;) ovšem bez náhody by nebylo bolesti, slz, pocitu ztracenosti či bezmocnosti. A pak by ten život byl tak nějak nepředstavitelný...

4 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 1. října 2015 v 16:07 | Reagovat

Nádherně napsané, celý děj se mi přehrával před očima jako filmová páska. :)
Taky se dusíš, i když máš dostatek kyslíku?
Je to tak zvláštní pocit...

5 Argonna Argonna | Web | 18. listopadu 2015 v 15:42 | Reagovat

Este stale talentovana!

6 Jana Jana | E-mail | Web | 15. prosince 2015 v 15:33 | Reagovat

Kdysi jsem krčila nos, když mi doma nevoněl vzduch. Teď už jsem si pořídila čističku http://www.codycham.cz/cisticka-vzduchu-wac-u-450

7 may may | Web | 29. dubna 2016 v 17:42 | Reagovat

"Všichni muži jsou stejní. Chtějí se jen podívat, pak ochutnat, a nakonec zabít."
Fascinuje mě ta snaha o nedotknutelnost a neviditelnost.
Tvůj styl psaní se mi zamlouvá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama