Parte

10. února 2016 v 1:59 | Únorová |  Z černých desek

Dvacet jedna minut - dnes je to naposledy, kdy je můžeš poslat za mříže - než nadejde půlnoc.

Bez šance cokoliv definovat, včetně vlastní identity, není potřeba pěstovat si další.

Sbohem.


Ohlédneš-li se zpět, spatříš život plný klišé. Hvězdy jsou plné agonie. Promarněná léta. Syrová skutečnost v okamžiku zmařila jakékoli vyhlídky v lepší budoucnost.

Strop se bortí, jsi pronásledována vlastním odrazem na okenních tabulích. Nebesa se pohroužila do sebe, zmámená úbytkem tělních tekutin matně rozeznáváš obrysy vysokých budov. Tiskneš se ke studené fasádě, žíly v tvých dlaní se kroutí v křečích, umělohmotné tělo s plastovými panenkami připomínající dva smaragdy už dávno nesplňuje podmínky na přijetí.

Půlnoc.

Tvé srdce tluče beze změny.

Uběhla jedna minuta.

Nic.

Tvá slabost tě dohání. Už není tolik progresivní jako před lety. Zneužila jsi své emoce, poslala jsi je z nitra rovnou na papír - bez obalu, bez cenzury. Jsou tu limity, které si nemůžeš dovolit překročit. Z lásky nenávist se stala, zas a znova, toužíš se ukrýt mezi mraky.

S polibkem na víčkách, vlastní stín ti chystá večeři, s malátným tělem a přeraženými kotníky se belháš napříč pustými pláněmi.

Bez bolesti.

Bez lásky.

Bez jakékoli jiné emoce.

To ta prázdnota. Obrala tě o city. A to vědomí je jako propadnutí hrdlem.

Není tu nikdo, kdo by ti hlavu podložil teplými dlaněmi. Vítr podebírá tvé dlouhé vlasy, noční ptáci setrvávají na větvích, nedočkaví na svou kořist. Volají tě. A ty stále jen mlčíš.

Jedna hodina v noci - už nemáš kam utéct. Roky plné dětské nevinnosti tě konečně dostihly. Slyším tenké pavoučí nohy, jak se třou o tvrdý beton. Slyším je brodit se houštím, cítím jejich pedipalpy na svém hrdle.

Nesmíš se otočit.

"Nestvůro!" volají.

Opakuj si ta slova. Další persony už není potřeba. Jsi tu jen ty a já.

K ránu ulehneš nahá mezi kytky, černá hlína schová tvé nedostatky. Planá slova se změní v zapomnění, na věčnost se oddáš polobdění.

"Já umírám," zašeptáš.

A nebe je temnější než kdy dřív.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. února 2016 v 21:54 | Reagovat

Nejlepší na tvých článcích je, že se nedají nějak obecně komentovat, nedají se použít takové ty zavedené fráze typu "líbí se mi to, protože..." "píšeš fakt dobře, je to poznat především z...", u tebe to neplatí, pokud se chce čtenář vyhnout větám "super, píšeš skvěle" "moc hezké" apod. a zaměřit se na obsah textu, musí se do něj opravdu moc hluboko pohroužit, musí se do něj vcítit a nechat jej stát se jeho součástí, jinak to opravdu není komentovatelné.
Někdy nevím, jak mám tvé věci komentovat, jak se k nim mám vyjádřit, ne že by slova nestačila, slovní zásoba je bohatá, teď jde jen o tu správnou konstrukci (anebo najít někoho, kdo by to bez mrknutí oka zvládl obsahově rozebrat) ;), možná že by se k tomu člověk ani vyjádřit neměl, já nevím :)

2 anat-bloguje anat-bloguje | Web | 14. února 2016 v 16:33 | Reagovat

Ta temnota!

3 Termitka Termitka | Web | 29. dubna 2016 v 20:39 | Reagovat

Jen málokdy vydržím číst nějaký delší text. A u tohoto, jsem se začetla a nemohla jsem přestat. Máš fakt nádherný blog a skvělé články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama